Přidat názor k článku Petruška

Děkuji všem za pěkné reakce.
Majo,
podle mě odklad škol.docházky u některých dětí přijímaných z ústavu do náhradní rodiny má svoje důvody, které SPC nechtělo uznat. Vy jste byli v jiné situaci.
Já jsem se ve spolupráci s tímto SPC rozcházela i v jiných názorech, nejen na odklad školní docházky. Je to o přístupu, co v danou chvíli preferuji. Každý i z rodičů to má nastavené jinak, to ještě neznamená, že je to špatně. Já jsem ve svých názorech vycházela hlavně ze zkušenosti s výchovou našeho adopt.syna, který teď ukončil základní vzdělání v praktické škole. Jemu jsem dala dvouroční odklad a potom nastoupil do běžné základní školy. Takto mi to navrhovali v dětském domově, když jsme ho ve 4 letech přijímali do rodiny. Snažila jsem se mu zajistit co nejlepší vzdělání. Oba jsme se snažili, aby učivo zvládnul, a on ho zvládal, nepropadal, ale za jakou cenu? Pořád jsme spolu nebo s paní učitelkou něco řešili. A těch hezkých bezstarostných chvilek bylo pak pomálu. Až když jsem ho přeřadila na praktickou školu, ulevilo se nám. U něj jsem si pro sebe vyzkoušela, že pro mě je prioritou šťastné a spokojené dítě a míra vzdělání pro něj nehraje takovou roli. On je totiž lehce mentálně retardovaný a dnes v jeho necelých 18 letech je zřejmé, že i dál jeho vývoj bude odlišný od zdravých dětí. A tuto hranici jsem si stanovila ve výchově Petrušky. Proto jsem narážela i při jednáních s SPC, kde mi razantně doporučovali, že jediné a možné vzdělání pro naši Petrušku je v autistické třídě. Takou třídu ale ani v blízkém okolí nemáme. A tak mi potom navrhli, abych přešla k jinému SPC, když odmítám jejich způsob výuky.
Pro ně byla priorita vzdělání dítěte. Proto chtěli, aby Petruška co nejdřív začala s výukou. Jenže mě Petruška, tak jak to bylo i u některých našich dětí, nepřipadala ještě sociálně vyspělá, aby tak brzo šla z rodinného prostředí. To tak u dětí z dětských domovů bývá. Já jsem nepotřebovala, aby se včasným nástupem konečně ve škole posunula mentálně dál, protože ona bude pořád mentálně postižená. Za jakou cenu bych ji mentálně posunula a o kolik, když by citově a emočně strádala. Jí bylo dáno zatím málo času na pobyt v rodině, na rozdíl od dětí, které jsou hned od narození ve své rodině, u své maminky. Za ten rok odkladu vyspěla a s její docházkou do školy nemáme problémy, chodí tam moc ráda a do školy se těší. To je moje priorita.