Přidat názor k článku Petruška

Děkuji za odpověď. Co se týče priorit tak to máme nastavené stejně. My jsme také zastánci toho, aby dítě mělo šťastný a spokojený život neřízený něčím, čeho víme , že stejně nemůže dosáhnout. Stejně jako vy jsme nejprve syna dali do normální základky, jenže už na začátku bylo jasné ( bylo to jasné už dřív v mš) , že to zřejmě nepůjde . První třída byla také ve škole nazvána jako diagnostická a když bylo jasné , že takhle ne tak jsme sami usoudili , že mu bude lépe mezi svými. Z toho důvodu jsme ani neuvažovali o integraci, měli jsme obavy , že by v klasické třídě jako integrovaný neměl šanci se nějak prosadit a měl špatné sebevědomí. Trošku nepříjemné je, že u nás ve "velkoměstě" máme obrovskou zvláštní školu ( praktickou plus pomocnou = 150 dětí) a tam tedy o přístupu , který máte vy v pidi školičce nemůže být řeč. Bohužel se tam projevují takové ty věci jako sociální rozdíly atd ( mnohdy se jedná vysloveně o propasti nejen rozdíly...např. rodiče ve vězení , alkoholici, hrubí, neslušní atd atd ). Ve zvládání těchle rozdílů má pidi škola nesporně výhody.
Ano , vy jste byli v jiné situaci a to proto , že jsi byla přesvědčená , že se vaše dcera za ten rok někam posune, byť i "jen" sociálně. V SPC , kam jsme chodili my, byl přístup vždy ok., tzv. na přání rodičů. Pomáhali , ale nekomplikovali.
To by mě strašně zajímalo, čím se odborníci téměř vždycky pasují nad rodiče, že rodičům nevěří a nedají na jejich názor. Rodiče jsou s dětmi neustále tak je snad znají nejlépe....