Přidat odpověď

taky jsme tím neprošli úplně hladce (už v těhu kdy mi bývalo tak zle že jsem nezvládala vůbec nic)... Nějaké přesvědčovací či vysvětlovací metody a tak to moc nebrala. Spíš takovou tu praktickou stránku věci, že to co je jí malé dostane miminko a ona bude mít novější/větší atp. (oblečení, autosedačku, hračky, postel....). To ji docela bavilo. I pak když se synek narodil to celkem šlo, bylo léto a mohli jsme pořád chodit venku - park, prolejzky... Přes zimu to taky ještě šlo, pořád to byl "váleček" který moc nic neuměl a nikam se necpal. Zato teď - synek 1,5 a dcera 4r - děs běs, starší ho mydlí, ječí na něj, pořád ho peskuje, bere mu věci, on ječí, bere jí její věci, boří hračky, začmárává omalovánky..... to mi přijde tak nějak naprd, bude to trvat tak rok než on z toho vyroste a přestane to dělat, poněvadž nevidím cestu jak to vysvětlit holce. Horem dolem každej den x-krát, po dobrým, když to nejde je i sekec, ale chová se k němu pořád stejně hrubě. Jsou krátké světlé chvilky kdy to vypadá že si spolu hrají, ale to je v řádech desítek sekund :-/