Přidat odpověď

Kdysi jsem četla nějakou práci o "silných ženách" z určité obce. O zásadních věcech rozhodovaly samy (muži chtěli rozhodovat, ale na jakoukoli práci kašlali), ženy tančily spolu (muži se různě styděli nebo se nemohli odhodlat) atd.
Nevím, jestli to byl výsledek nebo počátek všeho, ale antropologové (stejně jako zmíněné ženy) zjistili, že muž chodí tam, kde má pocit, že ho POTŘEBUJÍ.
Když je to např. ochmelka a nemakačenko, žena musí zabrat, aby rodinu uživila. No a chlap vidí, že i když doma není, rodina má co jíst, tak co by se staral? Žena dokázala, že přežije, tudíž nepotřebuje ochranu a ostatní mužští na ni pak, i když je volná, také kašlou - vždyť je tolik chudinek, co potřebují pomoc!
(Kolikrát ta pomoc ovšem vypadá tak, že chlápek sebere úspory zdatné manželce a odnese je chudince milence, vždyť ona nemá...).
A myslím, že to funguje dost univerzálně, nejen v oné obci.
No tak mě napadá, jestli by nebyl ideální model "statečná chudinka", tj. aby si žena mohla sama sebe vážit, ale muž měl pocit, že se bez něj neobejde.