Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Už jsem to tu psala mockrát - ale opakování je matka moudrosti. :o)
Lisa má pravdu, když se podíváte do nepříliš vzdálené historie, opravdu nebylo nikdy zvykem, že by se matka věnovala dětem a nic jiného nedělala. Bohaté rodiny měly chůvu, chudé (ve městě) dávaly děti na opatrování babičkám, sousedkám, na vesnici to obvykle bylo tak, že si rodiče brali malé děti sebou např. na pole nebo je hlídali starší sourozenci. Krom toho nevidím rozdíl mezi tím, jestli je dítě v jeslích nebo těch 6 hodin denně u babičky a dědečka.
Mimoto - proč by se měla pořád všeho vzdávat jenom matka? Otec není rodič? Otec si může pořídit dítě, i když ho vidí dvě hodiny večer před spaním nebo spíš jenom o víkendech? Nechci se ani obhajovat ani si stěžovat, každý má ostatně právo na svůj názor, ale já se dítěti v době, kdy je doma věnuju "podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí". Nedávám ho k babičce, abych mohla chodit někam popíjet nebo lítat po obchodech, prostě pracuju - což za prvé musím a za druhé chci.

Jo, a s tím chováním u babičky, princi Jindřichu - moc velký rozdíl v tom není. Nedá se říct, že by prarodiče měli extra velkou autoritu, syn jako autoritu nebere celkem nikoho. Tím, že jsou na něj dva, to ale zvládají trochu líp než já, když jsem na něj prakticky sama.