Bobe, já jsem tchánům velice vděčná, že mi hlídají dítě a rozhodně si na ně v tomto ohledu nijak nestěžuju. Kdyby nehlídali, musela bych to řešit jinak - jesle, paní na hlídání, což od příštího roku budu stejně muset. Rozdíl je v tom, že holky, které mají JEN děti a nepracujou, to můžou docela dobře stíhat i bez babičky. Moje kamarádky s dětmi (jedním, dvěma, třema), které NECHODÍ do práce, si aspoň nestěžujou, že by něco nestíhaly. Jistě že je to výhoda, mít babičku, ale když nepracuješ, dá se to zvládnout i bez ní (event. bez jeslí a paní na hlídání).
Sosane, ono ani tak nejde o to, že bych nevstala v sedm já. :o) Blbé je, že v sedm nevstane dítě. Možná jsem v tomhle moc alternativní, ale nemám chuť měnit mu biorytmus jen kvůli tomu, že v téhle zemi se už od dob Franze Josefa chodí do práce za kuropění. Mimochodem, někde jsem četla, že nám ostatní evropské národy právě říkají "Franz Josef people". :o) Navíc je ještě malej. I tak už dopředu přemýšlím o tom, kam třeba bude chodit do školy, aby nemusel vstávat v šest. Každý člověk má jinou potřebu spánku, někdo je skřivánek, někdo sova. Já jsem sova a syn očividně taky.
Manžel na MD jsme řešili, bohužel manželovi se do toho nechce, jak už jsem mockrát psala - on je schopný se o kluka postarat jen když nejsem doma. Jakmile jsem doma, staví se k tomu tím stylem, že jsem matka, tak prostě MUSÍM. On jako otec nemusí. Dokonce mi nedávno řekl, že jsem nějaká divná, když se chci občas jít někam pobavit, protože normální ženská, která má dítě, se baví jenom s tím dítětem a úplně jí to stačí. Navíc by to asi dost blbě nesl, kdyby byl odkázaný jen na moje prachy, takhle si žije za své a je celkem klid.
MD,
ty mi nerozumíš, já jen přemýšlím nahlas, vůbec neříkám, že tvoje rady jsou pro mne nepoužitelné nebo že je u nás "všechno jinak". Chápu, že je důležitý, aby se dítě během dne utahalo (i když se nám to ještě nikdy nepovedlo a uděláme-li si "utahávací" víkend s dítětem, jsme utahaný všichni, jenom dítě ne... nedávno vzali prarodiče a teta syna na výlet, celé odpoledne byli venku, syn vylezl pěšky na nějaký šílený kopec, byla to turistická trasa asi 3 km, vrátili se v devět a stejně usnul v jedenáct...), jenom to TEĎ aktuálně nejde moc řešit. Do poloviny listopadu nejmíň, pak budu mít celkem klid s prací a můžu vymyslet strategii na příští rok. Zatím mám představu, že by mohl týden chodit do jeslí, týden by hlídala babička a na zbytek bych měla paní na hlídání, event. týden druhá babička, pokud nesežene práci. Jenže ještě nevím, jak to bude s tím Londýnem, kdybych do toho ještě musela na týden v měsíci vypadnout, u nás se to hrozně mění právě podle mý práce. Takže to není vymlouvání, jenom takový úvahy o něčem, co může být za týden jinak. Já jsem ráda za každou radu a nemysli si, že o nich nepřemýšlím. :o)
Předchozí