Přidat názor k článku Petruška

Musím potvrdit, že pokud se dítě , co se týče citů, chová "chladně", nechce se chovat , odstrkuje rodiče, brečí když ho chtějí pochovat....to je fakt drsný. Kdybych při přijetí syna ( 4. měsíčního) neměla ještě o chlup starší dceru, která se v tomto směru chovala standartně, tak bych asi zešílela. Fakt, myslela bych si, že jsem nějaká divná, jak to , že se mu u mě nelíbí, co dělám špatně atd.( kdybych ho měla jako prvního, tak fakt nevím ) . Tím, že jsem si mohla vše vynahradit u dcery, jsem sice byla z toho smutná , ale nějak jsme to přežili a tak za rok se to upravilo. Ale bylo to snad to nejhorší co může být. A stejně jako ty, Mílo, po zjištění diagnozy se mi ulevilo: nejsem divná, "divné" je dítě a už víme na čem makat aby se to upravilo a že se něco nepodaří upravit nikdy. Ale už jsme věděli , že to co se nám zdá jako neběžné nestandartní chování , opravdu nestandartní je a dokonce může být projevem "onemocnění-postižení".