Monty,
myslím si, že rodina omezuje každého. Sama dokážu dost dobře pochopit, jak to myslíš. Dceru taky miluji, ale to neznamená, že bych rodinu jako celek nevnímala jako dost omezující. Veškerá rozhodnutí nedělám jen za sebe, ale ovlivňuji tím i její život a to omezuje. Zvlášť v poslední době jsem odsunula řešení dost pro mě důležitých věcí na neurčito. Kdybych byla svobodná a bezdětná, rozhodovala bych jen za sebe a hlavně bych se do těchto situací a k těm úvahám vůbec nedostala. Když jsou děti malé, je povinností a omezení mnohem víc než těch radostí. Rodina je spíš investice do budoucnosti.
K těm jeslím - věřím, že ti pomohou a nebudeš litovat, že kvůli nim musíš vstávat "jako blbec v 7 hodin". Odpoledne si pak se Stáníkem užijete a nebudeš mít pocit dluhu vůči tchyni.
Jinak - ve Stáníkově věku byla dcera taky takový malý tyran, ale rychle ji to přešlo, prakticky samo od sebe. Ale dělala to spíš nechtěně než vědomě, až pochopila, že tím ubližuje, odeznělo to. Taky jsem bývala samá modřina.
Předchozí