Přidat názor k článku Čím chci být, až budu velká

Šešule, tak to jsme na tom podobně. Řidičák mám už 13 let. Ze začátku jsem se snažila řídit co nejvíce, ale příležitostí ubývalo. Nikdy jsem se například nedopracovala tak daleko, abych jezdila v autě sama. I když tím některé své příbuzné štvu, tak na plnou pusu přiznám, že si ZA TO MŮŽU SAMA a že JSEM SE MĚLA VÍC SNAŽIT. Před rokem a půl jsem se rozhodla k řízení vrátit a začali jsme s manželem trénovat. (Manžel má skvělý přístup a v řízení mě velmi podporoval.) Pak jsem ale podruhé otěhotněla, bylo mi zle, pak přišla zima, pak už jsem se s nedostatečnými zkušenostmi a s bříškem bála jezdit. Teď se chystám začít jezdit znovu, než uhodí mrazy.
Když vidím některé své kamarádky, jak prostě naloží děti do auta a dojedou si, kam potřebují, tak si říkám, že bych chtěla v tomhle být jako ony. Na druhou stranu ale nechci riskovat. V tuhle chvíli je pro mě přijatelnější se nechat všude vozit než třeba způsobit dopravní nehodu. On člověk vždycky volí to menší zlo .