Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Monty,
tak to zase pročítám a napadly mě ještě dvě věci.

Agresivita může být důsledkem příliš "liberální" výchovy. Nejde o to, jestli dítě biješ nebo nebiješ, ale o to, jestli žije v prostředí, které má nějaké hranice. Někde jsem četla, že pro dítě je přijatelnější narodit se do zaběhnutého systému a do rodiny, kde se ono musí přizpůsobovat, než když všichni kolem něj skáčou a přizpůsobují se jemu. V partnerském vztahu taky hledáš člověka, který tě nějak osloví, který je osobností s nějakými pevně danými hranicemi. Člověk, který by ti na vše odpovídal "ano miláčku" a byl zcela amébovitý by ti asi hodně rychle lezl na nervy. A začala bys zkoušet, KDE má ty HRANICE - kde jsou meze, za kterými si to už nenechá líbit. Protože žít s člověkem, s kterým vlastně nikdy nevíš, jestli je spokojen nebo nespokojen, jestli tě má rád, nebo jestli ti ustupuje čistě z důvodu že prostě nemá vlastní názor, musí být velmi frustrující.

Je možné, že Stáník hledá nějaké hranice a zákony u vás - nějaké hranice, které by mu pomohly zorientovat se ve světě, vědět, že něco se nedělá, něco je nebezpečné atd. A pokud je nenalézá, tak holt přitvrzuje a čeká, kde ta hranice je.

Další varianta, která mě napadla. Tom se přijde občas pomazlit a přitulit, ale také velmi často vyprovokuje nějakou kontaktní hru - na schovávanou, na honěnou - kde výsledkem hry je, že my ho chytíme, pevně obejmeme, opusinkujeme, zlechtáme. Myslím, že chlapečci v zásadě moc nejsou na mazlení a ňuchání, ale že svou potřebu fyzického kontaktu a fyzického projevu lásky můžou hledat právě v nějaké trochu drsnější hře. Pak jde jen o to, usměrnit hru tak, aby nedošlo k ublížení - samozřejmě, že když se kulíme někde na zemi, tak mě třeba Tom kopne do hlavy, zatahá za vlasy, nebo dloubne loktem do oka - to ale není agresivita - to je prostě nechtěný úraz v zápalu "boje". Zajímavé ovšem je, že při takovéhle hře mi ještě nikdy neublížil vědomě - tj. že by kousnul, nebo mě schválně praštil. Nicméně pokud si hrát chce, tak napřed provokuje (stojí opodál, juká za rohem, dělá ksichty a směje se), pokud nereaguju, tak mě začne tahat za nohy nebo se ke mě vrhat - a to pak třeba i kousne.