Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

O hyperaktivitě vím celkem dost, mám s takovým dítětem čest už skoro sedm let, ale žádné dítě, ani hyperaktivní nesmí nikomu ubližovat... a nemusí.
Jasně, jsou různé formy hyperaktivity a podobně, ale to, co líčí Monty, není žádná obzvlášť velká hyperaktivita a ční z toho právě jen to násilí... velmi bych se divila, kdyby zrovna takhle se tato porucha projevila.
To čemu se říká hyperaktivita a co skutečně souvisí s chybami na transferech vzruchů v mozku, se diagnostikuje zhruba takto:
a) dítě trpí poruchami pozornosti a chování
b) je impulzivní
c) je hyperaktivní
A to nejméně po dobu šesti měsíců.
O násilí ani slovo... je pravda, že tyhle děti mají někdy k násilí sklon, ale spíše, když jsou ve stresu, je na ně moc podnětů, pak jednají zkratovitě a někdy i násilně. Nebývá to ale takovéhle soustředěně mučení.
O malém tyranovi pro změnu mnoho nevím, protože s tím naštěstí tu čest nemám :o) Ale jak diagnóza se mi to moc nezdá, protože z toho mála, co jsem o tom četla, malý tyran je především dítě rozmazlené, které si dolsova zotročilo své rodiče.
A na mě Staník působí spíše takhle, než jako dítě hyperaktivní. To by se nejspíš na nějakou takhle vytrvalou činnost dávno vybodlo :-)))