Přidat názor k článku Čím chci být, až budu velká

No jo..já také na dospívání nevzpomínám ráda..rodiče na mě uplatňovali dost rafinovanou výchovu...nic na první pohled nezakazovali,jen občas a já se moc nebránila, spíš si se mnou povídali..a já věřila jejich názorům, které teď zpětně vyhodnocuji jako chybné....Svou úzkostlivou výchovou mě sevřeli a děsně jsem tím trpěla ...V pubertě najednou přitvrdili a má volnost a štěstí zmizely...asi se báli, aby mě někdo nezbouchl, nehodil drogy do pití..takové ty klasické strachy...dost mě to štvalo, protože na svůj věk jsem moc naivní nebyla....připadalo mi to z jejich strany zbytečné.Cítila jsem se jak v kleci.
Správně dítěti nadávkovat míru volnosti a soukromí považuji za ten nejtěžší výchovný manévr pro rodiče...překonat strach o své dítě a vykopnout ho do života, ať se otrká...Bez toho z něj, bohužel, nic pořádného nevychovají..Já jsem dost po mých rodičích...taková kvočna, co je nejspokojenější, když má svá kuřátka pod křídly...No bude to pro mě jednou velmi těžké, dát mému dítěti svobodu a prostor pro vlastní omyly..ale vím, že to udělat musím