Přidat názor k článku Čím chci být, až budu velká

Danielo, to je hezké, že víš, co chceš dělat, a že na sobě pracuješ. Máme jednu známou - dost smutný případ. Za minulého režimu vystudovala s červeným diplomem práva, měla před sebou skvělou kariéru a pak se vdala do ciziny. Tam nenašla žádné uplatnění, zůstala v domácnosti, přidaly se problémy s alkoholem, vztah s manželem šel do kytek, ale nerozvedli se. Spousta lidí ji kvůli tomu litovala, včetně mě. Jednoho dne mi ale docvakla jedna věc: Jak to, že za 20 let nebyla schopná s tím VŮBEC NIC udělat? Vždyť znám i několik jiných žen, které se vdalo do ciziny a i když to třeba nebylo vůbec jednoduché, tak dříve nebo později uplatnění našly - a kolikrát to bylo i lepší uplatnění, než by mohly mít doma.
On občas člověk musí dělat kompromisy. Po škole jsem také nenašla práci úplně přesně v tom oboru, ve kterém jsem chtěla pracovat, tak jsem prostě šla dělat něco TROCHU JINÉHO. Řada lidí se mně ptala, proč jsem si nenašla něco lepšího, že je mě na mojí pozici škoda. Já toho ale nelituju, ta práce mi hodně dala, ráda na dobu strávenou v té firmě vzpomínám a dodnes jsem s bývalými kolegy v kontaktu. A rozhodně mi přišlo lepší jít na chvilku pracovat na středoškolské pozici než být nezaměstnaná.