Přidat odpověď
mě se ve čtyřech (a teď ani v pěti) neptala, co je nebe. V planetariu ještě nebyla. Neřeknu ti, co jí odpovím. Nedokáži to odhadnout, bude v jiném věku. Ani si s tím nedělám velké starosti. Víru u nás aplikujeme tak, že občas zajdeme do kostela - nenutím jí jít s námi, chápu, že jí to tam nebaví, že nerozumí obsahu. Poslední dobou řekne motlitbičku před spaním. Teď ji i vyžaduje, hezky ji to uklidní před spaním, nebojí se nočních můr, ničeho.
Nechci nikoho přesvědčovat o víře. Nemám ani ráda vysmívání víře. Je to vše složité a velmi osobní. Hodně záleží, v jakém prostředí je kdo vychováván. Jdu dle hesla "žít a nechat žít" - mám ráda toleranci na obou stranách.
Předchozí