Z tohoto důvodu moje teta pohádky od Boženy Němcové vyhodila, aby její čtyřletá dcerka neutrpěla zbytečné trauma.
Mně zase přijdou příliš brutální Andersenovy pohádky. Jako dítě jsem je nesnášela a nesnáším dodnes. Jako dítě jsem vyžadovala u pohádek absolutní happy end. Například vlk v Červené Karkulce se nesměl utopit, ale musel být odvezen do ZOO. Jediná postava, kterou jsem nechala zahubit, byla čarodějnice v Perníkové chaloupce, ale předem jsem se musela ujistit, že zatím nikdy žádné dítě nesežrala
Můj syn je teď ve věku, kdy vyžaduje "pohádky na míru" - a také vždy končí dobře.