Přidat názor k článku To za nás nebylo, mladá pani!

Malého Bobše jsme měli jako povinnou četbu ve třetí třídě. Četla jsem ho moc ráda, mám pocit, že mi ta kniha hodně dala, ale hrozně jsem se u ní i nabrečela - hlavně když Bobšovi umřel na záškrt bratříček František. Setkala jsem se i s názorem, že Malý Bobeš je hrozně tendenční komunistické dílo - mně to tak hrozné nepřijde. Ale uvědomila jsem si při tom, jak se dnes děti mají o mnoho lépe.
Co jsem ale nebyla schopná číst, byla Hanýžka a Martínek. Nechápala jsem, proč jsou tam dospělí na děti tak HROZNĚ zlí...
Je ale pravda, že pro děti v tomto věku by se daly najít i veselejší knížky, které jsou zároveň i hodnotné.
Jako dítě jsem si často kladla otázku, kdo rozhoduje o tom, jaké knihy jsou kvalitní a jaké ne. Nemohla jsem se totiž zbavit dojmu, že kvalitní díla jsou většinou hrozně depresivní.