Přidat odpověď

ale já se tomu nebráním
já se to snažím vysvětlit
já budu k otázce víry/boha u svých děti pasivní, nebudu aktivní ani v jednom směru, tudíž je nebudu ničemu učit
negaitní budu pouze pokud se mě zeptají, či na boha v nějaké knížce narazíme a nevěřím, že to bude tak často, že by se dalo o nějakém učení k nevíře mluvit
to si představuju jinak

jako existují aktivní věřící, které svou víry děti naučí, protože se modlí, chodí do kostela, o bohu mluví atd.

tak existují pasivní věřící, kteří nic takového nedělají, a ty dost těžko svou nekativitou své děti k víře přivedou, ale neznamená to přeci , že by je učili k nevíře

víru můžeš získat pouze za a) naučením z dětství (ta je asi i podle vás nějak méněcená, když proti tomu tak vystupujete a nechcete si to přiznat)

nebo postupným zráním, vývojem b), kdy řekněme filozofickými otázkami přijdete na to, že Bůh je (nato musí být vyvinut mozek a to dítě nemá, tuto schopnost)

já svým dětem tu možnost b umožním