...stejný prožitek mám za sebou, pocity prázdna k tomu samozřejmě patří. Člověk je plný plánů a radosti a pak taková rána a všechno je jinak. Když jsem se s tím vyrovnávala já, překvapilo mě, kolik ženských jen v mém okolí má za sebou obdobnou zkušenost a všechny potom měly mimčo. U nás se další těhotenství podařilo opravdu napoprvé, nechtěla jsem tomu věřit a až do konce jsem byla mírně ve střehu, jestli je vše v pohodě. Dnes je tomu zázraku přes rok a mladík už vesele běhá. Vím, že se to lehko řekne, ale člověk by se v tom pocitu neměl moc utápět, prožít si ten smutek, přijmout to jako nezvratnou věc, ale dívat se dopředu. Věřím, že zas bude dobře. Přeju hodně štěstí!
Předchozí