Nemáme, protože nechceme syna dohnat k otcovraždě a matkovraždě.
Jinak jsme jména k nesmírnému veselí všech přátel a známých vehementně řešili několik let (i se díky tomu provalilo, že spolu chodíme), na jménu pro holčičku jsme se shodli, jméno pro chlapečka jsme dolaďovali ještě cestou do porodnice. Ptala jsem se manžela. "Trváš na něm?" On řekl: "Ano." Já na to: "Tak klidně, stejně to bude holčička." Jinak to jméno, které jsem chtěla původně pro prvního syna, dostal nakonec druhý syn. Manžel se sice snažil na poslední chvíli prosadit jiné jméno, které máme v záloze připravené pro třetího syna, ale stejně mě občas rozčiluje s tím, že třetí dítě jen pod podmínkou, že dostane rodové jméno.