Ahoj Lassie, zatím to zvládám díky práškům - jinak to nešlo, měla jsem hrozný stavy. Když jsem se ho zeptala, jak to vidí s alimentama, že už jsem vše podala a teď záleží na něm jestli dohodou či ne, tak řekl, že si musí vše promyslet a vypadal celkem šťastně, že jsem to vyřešila za něj. Pak najednou otočil s tím, že mi nic nedá a malýho si nechá(bohužel, jak řekla právnička dost velká šance díky tomu, že nemám práci) a pak se najednou začal snažit - věnuje se hodně malýmu, pomáhá doma, je v rámci svých možností příjemný a snaží se plánovat budoucnost. Já jsem přestěhovaná do pokojíčku s malým a jsem na mrtvém bodě
.