Samarlu, "leze po stěně"
Nevím, jestli mě mají upřímně rádi. Řeknu to takhle: jsem zvyklá na jinou upřímnost, na skutečnou upřímnost, když zdrbnou před námi příbuzenstvo od hlavy až k patě, jak asi mluví o mně/nás?
Ovšem bez obalu přiznávám, že prostě velmi těžko dokážu snést jejich názory... jejich názory na to, že člověk si nemá dělat to, co uzná SÁM za vhodné... že než se se zatnutými zuby tvářit, že je mi na návštěvě fajn (a teď myslím jak sebe, tak je), proč radši nedělat něco příjemnějšího...