Přidat odpověď

Měla jsem a mám bývalého přítele, se kterým se po rozchodu vyvinul kamarádský vztah. On je o dost starší a svým způsobem mi dělal "průvodce dospíváním". Žili jsme spolu reálně jenom rok, předtím to bylo klasické chození. Víc než rok čistě platonické... Celkem nám vztah vydržel cca čtyři roky. Rozchod sice bolel obě strany, ale určitý vztah zůstal napořád. Stal se pro mě opravdu hodně blízkým kamarádem, možná že doma taky mluví jako o mladší sestře.


Můj muž nemohl dlouho překousnout, že se s ním vídám, že bývám zvaná do jeho rodiny (jeho máma mě měla ráda)atp. Jednou si to dost drsně vyříkali a od té doby je klid. A když se nám oběma narodily děti, tak je klidný úplně.

S jeho ženou se známe, já jí nevadím a dost často chodíváme na společné akce. Děti máme zhruba stejně staré. Je fakt, že si s kamarádem nevoláme denně, třeba čtrnáct dnů nic a pak třeba třikrát za půl dne, prostě jako s kamarádem.