Přidat odpověď

Přemýšlím, jak to napsat.
Manžel díky oboru, který si zvolil za povolání trávil během studií a i teď více méně mezi většinou žen, slečen, takže v době, kdy jsme spolu začínali chodit mi představil 1. nejlepší kamarádku Jarku a 1. nejlepšího kamaráda Radku a 2. dobrou kamarádku Zuzku a stejně tak mluvil zase nějaké Daně apod. Na svatbě jsme měli celou tlupu kamarádek. Nějak mě vůbec nenapadlo, že bych měla žárlit, přitom mi manža rovnou řekl, že o Jarku měl zájem na chození, ale ona ho rázně hned utnula, takže prostě jsou vpodstatě od začátku kamarádi tedy nej. kamarádi. Když potřebuje na Moravu, tak přespí u Jarky... Ta se vloni vdala a byli jsme jí na svatbě...
Já jsem měla své mládí (5 let) svázané s jedním klukem(z daleka), kterého jsem fakt nehorázně milovala, ale on pořád bral ohledy na někoho, něco... prostě mezi námi vznikl velmi zvláštní vztah - něco jako lepší větší kamarádství - on to dokonce nazýval chozením, ale tak to nikdy v pravém slova smyslu nebylo i když já jsem u nich byla pečená vařená na dovolené v létě(byl z hor)v zimě na lyžích. Znala jsem se velmi dobře s jeho maminkou... No každopádně tenhle se vyjádřil v době, kdy já už chodila s mým nynějším manželem. Vyříkali jsme si to a vše okolo a dohoda byla, že budeme přátelé. Na moji svatbu přijet nemohl; viděla jsem ho pak ještě "x-krát", kdy k nám přijel na víkend... Mému manželovi absolutně nevadil - naopak si docela i rozuměli jen prostě nesdílel s námi nadšení pro myslivost a lyžování... takže jak jsme začali vzpomínat, tak odcházel spát. Ale když jsem čekala 1. dcerku a "bývalý" mi udělal přepadovku, tak jsem poslala manžovi sms, že jdu s kamarádem do města... zkrátka, kdyby mě někdo ze známých viděl, tak předejít nějakému překvapení z manželovy strany
"Bývalý" byl a je hodně složitá osobnost a divný bylo a je, že já vždycky když on měl a má problém, tak cítím, že bych mu měla zavolat, nebo aspoň napsat sms... mému muži to fakt absolutně nevadí. Kdyby byly peníze a já chtěla (nechci sama) navíc, tak by mě k němu klidně i poslal na hory si zalyžovat, aby se naše holky dostaly na čerstvý vzduch. Prostě manžel mi věří - dle jeho slov a necítí se ohrožený "bývalým"- jen pro upřesnění "bývalý" mu sám od sebe po svatbě řekl, že vdané jsou pro něj tabu, takže z něj nemusí mít strach a my dva jsme se domluvili, že kdyby jeden z nás měl pocit, že zachází jeden či druhý dál, tak na to upozorní. Potom jsme se přestěhovali o 200 km dál, takže nás nyní dělí asi 300km a už jsme se pět let neviděli. Už si voláme jen občas, spíš čas od času sms,- nicméně pořád ho považuju za nej. kamaráda a těším se, že se zase někdy uvidíme, že můj manžel překoná ostych před "bývalého" maminkou a bude souhlasit s pobytem u nich a já se těším na myslivecké povídání...
Manželův bývalý spolubydlící a jediný kamarád z dob studií za mnou chodíval denně když jsem čekala 1. dceru a měla rizikové těhotenství - učil se u nás na promoce a zároveň si se mnou povídal a já neměla pocit, že jsem celé dny sama zavřená doma (manžel chodil to práce a vpodstatě si předávali ráno a večer kliku ode dveří). Teď se dotyčný oženil a zase jsem to já komu volává... Nic na tom nevidím ani já ani můj manžel ani jeho žena
Být na Tvém místě, zkusím se k "bývalce" přiblížit klidně bych si s ní domluvila kafe a řekla jí, co mě trápí, tíží a jak to vidí ona Určitě bych netropila hysterické scény když sama víš, že jsou zbytečné -soudím dle toho, že si sama nemyslíš, že by spolu spali... Přijde mi, že hlavně žářlíš na to, že mají fajn kamarádství - máš ty někoho takhle blízkého třeba i z řad kamarádek?