Asi bych to nevydýchala, jako většina tady. Zároveň takové kamaradství obdivuji (jde-li jen o kamarádství).
Asi bych udeřila stejnou zbraní. Co kdyby jsi požádala svého kamaráda, aby se tak taky choval. Ať ti zavolá v pátek večer (nebo ty jemu) v sobotu ráno, v neděli v poledne... Mluv o něm jako o skvělým kamarádovi, zajděte si 2x týdně na kafe (třeba i jako) a jako choďte na obědy... Ptej se na různý názory, co by tvůj přítel dělal, kdyby se mu stalo to stejný jako kamarádovi (třeba i vymyšlený).... Mluv o jeho rodičích...Prostě bych se snažila mu ukázat, jak se citíš... Třeba mu to dojde. A když ne, tak bych asi přemýšlela, jestli mi to takto stojí za to, jestli jsem ochotna toto tolerovat.