Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Já mám dvě dospělé děti a myslím, že v době, kdy byli malí, se používalo mnohem víc tělesných trestů než dnes. KUpodivu jsem je nemusela používat, opravdu výjimečně jsem je plácla, lehce, jen pro znázornění toho, že nemá opakovaně dělat určitou věc, když jsem mu (jí) to předtím několikrát vysvětlila, že se to nedělá. Je pravda, že je pohodlnější dítě plácnout než dalekosáhle vysvětlovat. Už vůbec jsem nemohla pochopit rodiče, kteří dítě systematicky tlučou a mají na to třeba řemen, rákosku či vařečku. Děti jsem nerozmazlovala a jsou vychované dobře i bez bití. Akorát ve věku kolem tří let se dcera začala občas příšerně vztekat, na všechno říkala ne a tehdy jsem fakt nevěděla co s ní. U syna toto období nebylo. Ale pak to přešlo. V pubertě samozřejmě nějaké problémy byly, to si každé dítě myslí, že rodiče jsou neschopní apod., ale naštěstí to ve věku osmnácti let zcela přešlo. U každého dítěte probíhá puberta jinak, u některého je to opravdu hrůza, dcera mě rozčilovala mnohem víc než syn, ale jak říkám, jak dosáhla plnoletosti, vše se zklidnilo. Chce to nesmírnou trpělivost. A tu právě někteří rodiče, dost často otcové se syny, nemají - a proto ty tělesné tresty.