Přidat odpověď

TeĎ jsem se pobavila. Takže když žijeme spolu, máme děti, ale nejsme sezdaní, jsme neúplná rodina. DObrý, to dneska musím zacitovat mužikovi až přijde z práce. Já myslela, že rodina = máma+táta+děti.
Jinak teda se celou diskuzí prokousávám a nějak mi tam neštymují ti postižení ... to je tak špatné, že se chtějí začlenit? Pravda, podaří se to jen malé části tak, že se opravdu začlení, ale i to je dobré, ne? Nebo co je špatného na tom, že se hlásí o svá práva???
Jinak co se týče té rozvodovosti a tak ... nemohu sloužit, znám rozvedené i nerozvedené a myslím, že záleží jen n tompáru, jestli spolu chce žít a vydrží to spolu, nebo prostě se to nedá a když někdo napíše, že z jeho pohledu neměli pořádný důvod se rozvést mi přijde dost úsměvný. Ono takové to klišé - 100 lidí 100 chutí bohužel stále platí, taže nejde posuzovat jen ze svého pohledu. Co nevadí mě u mého muže, to by třeba nevydýchala moje máma, kdyby tohle dělal ten její a naopak.
A co se týče toho, že při těžké nemoci partnera si druhý partner našel milého/milou a na nemocného se vybodl ... bohužel i takového znám a nenadělám s tím nic, když s tím nehnulo ani jejich dítě, tak já asi těžko. Navíc, když už je partnerka po smrti, ale aby mi muž chodil do nemocnice hodit pár banánů a pak jel s milenkou co na něj před špitálem čekala si užívat, to bych asi podala žádost o rozvod sama a né čekala na smrt. ALe co vím od matky, která jako mladá byla dlouho po sanatoriích s tuberkulozou, tak se takto chovala většina manželů nemocných žen a taky s tím nic nenadělaly. A to byl těžkej komunismus, dle úvodního příspěvku asi doba plná Mirků Dušínů ... no tohle asi byli ti z bratstva Kočičí pracky.