Přidat odpověď

tinas,

úvodní příspěvek se mi taky zdá moc moralistický a víc než trochu zkreslený, ale v tvém příspěvku vidím typický myšlenkový zkrat: rozejít se nebo si otravovat život . S tím se setkávám až příliš často. S tím souvisí "našel si milenku/našla si milence neboť to doma neklapalo" a vůbec přesvědčení, že pokud něco neklape, je svatým právem jít od sebe...
JE. Jenže máme i jisté povinnosti, kromě práv, třeba k dětem. A IMHO k nim nepatří "vydržet kvůli nim cokoliv", ale patří sem "když se vztah s partnerem sype, je v prvé řadě třeba napřít síly a zkusit ho spravit". A ano, ono to zdaleka nemusí vyjít - ale může.

Nemyslím si ale, že by byli dnes lidé horší než dřív, jen nectnosti, které jsou společností tolerovány, jsou jiné. Dřív se víc tolerovalo pokrytectví, "navrch huj, vespod fuj", dnes se víc toleruje sobectví a nezodpovědnost. Jsme pohodlní, vezeme se velmi rádi, makat na záchraně kymácejícího se vztahu je fuška, snazší možnost je sbalit kufr a zmizet (zatímco dřív byla snazší možnost udržovat falešnou fasádu).

Společenský tlak dřív víc tlačil k "odpovědnému životu s rodinou", dnes zase k "osobnímu úspěchu a nezávislosti". Fakt je, že mě momentálně víc štvou ty důsledky sobeckých osobních úspěchů a nezávislosti, prostě proto, že jich tu je plno. Před čtyřiceti lety by mě dožíraly důsledky pokrytecky odpovědného života s rodinou