Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Monty, k tomu, že skoro všechno, co Stáník chce dělat, se nesmí:
Nad tim jsem taky přemejšlela - máme bydlení upravený opravdu tak, abych nemusela děti nonstop hlídat, ale kluci vždycky vymyslely něco dalšího, co by mě do tý doby ve snu nenapadlo - jeden příklad za všechno: dělat kladivem do zdi díru (popř. mlátit kladivem do lednice apod.) - to jsem jim zakazovala dost dlouho a díry se mnou sádrovali - naštěstí už s tim skončili. Když pak někde na návštěvě vidim, že někdo roční dítě krmí lžičkou, i když to chce zkoušet samo, aby neumazalo podlahu v kuchyni, říkám si jak ty děti můžou zvládat zákazy už na týhle úrovni, když ty naše nezvládají zákazy horších prohřešků. Zatim jsem došla k tomu, že v tom jsou právě ty hranice - když dělat bordel u jídla je povoleno (z mýho pohledu jde o vývojový stádium .-) - oba sedávali samostatně u jídla od tý doby, co začli sedět a stravovací návyky časem okoukali a zvládli asi do roku a čtvrt na jedničku), tak dítě zkouší co dalšího smí - a když smí i to další, jde ještě dál. Dokud nenarazí na něco zakázanýho. Otázka teda spíš zní, kdy je zákazů moc (tlumí zvídavost a ničí sebevědomí dítěte) a kdy málo (dítě necítí zájem, neví co je dobře a co špatně, rodiče maj chuť se oběsit atd :-)) Ale o máme každej jinde a asi to tu nevyřešíme.

Jinak souhlas (pardon, už nevim s kym), že největší bordel dělají jednoznačně ve chvílích, kdy se jim nevěnuju. A souhlas, že to, co Monty popisuje neni na psychologa. To bychom tam vážně chodili všichni (někdo sice nemlátí rodiče, ale zas málo jí, nebo si hraje moc často sám a je příliš tichej, nebo nechodí ani po druhym roce na nočník, nebo nebrečí, když od něj odchází máma a kamarádí s každym koho potká... (to jsem prošla naše známý :-)) Zato ve chvíli, kdy k psychologovi vlezete, velmi pravděpodobně nějakou diagnózu dostanete, i kdybyste ji neměli (to neni jen tak, abych si zanadávala - moc bych si přála mít jinou zkušenost :-()