Lucíku,tos napsala moc hezky,já mám také zatím jen to jedno(a stačí bohatě) a taky jsem si jako bezdětná dělala iluze.Teď jsou ještě malí,však ono to s nimi bude lepší,ale včera jsem byla u své sestřenice na narozeninách jejího 4-letého chlapečka.Děti si stavěly koleje a sestřenice syn jim je neustále bořil,sestřenice ho upozorňovala a když nepřestal,tak ho vyhodila za dveře a řekla mu,aby přemýšlel o tom,co udělal.Pak jsme se k tomu nějak vrátily a ona říkala,že četla v nějaké knížce,že když se dětem dá na zadek,tak oni pak myslí na to,jak dostaly na ten zadek,ale když se jim řekne,aby přemýšlely,co udělaly,tak o tom přemýšlí.Přijde mi to docela poučné,určitě to časem vyzkouším,ale teď jsou naše ratolesti ještě malé a ruka je někdy rychlejší,než mozek.