Jéžiš, kolikrát to ještě budu psát? Vůben netvrdím, že naše dítě je nejhorší ze všech nebo nějak výjimečně neobyčejný... jen je prostě jiný než děti, který znám a který zřejmě znají i lidi v mém okolí, protože skutečně všichni konstatovali, že takový dítě ještě neviděli. Je docela dobře možný, že děti poloviny lidí, co chodí na Rodinu jsou stejný nebo ještě horší, to ale nemůžu posoudit, protože je neznám. Ty děti, co znám, jsou prostě... jiný.
Jano, my jsme taky celkem všechno uzpůsobili tak, aby malej nemusel být neustále pod dohledem - všechny šuplíky v jeho dosahu jsou prázdný nebo jsou v nich jeho hračky, el. zásuvky jsou zabezpečený, komora s nebezpečnejma věcma zamčená. Lednici nelepíme jednak proto, že nás to už fakt nebaví a hlavně máme novou, nemusí bejt hned zničená a oblepená - tý starý to bylo jedno.
Stáník taky smí spoustu věcí, který jiný děti ne. Bordel u jídla taky tolerujeme, snesu i počmáranej stůl (dá se přece umejt), vnitřky šuplíků a tak; nevadí mi, když trhá přečtený noviny a nosí je po celým bytě, hraje si s botama, ale několik věcí opravdu nechci. To šplhání po přihrádkách v lednici, neustálý vylívání mlíka z flašky JINAM (kamkoli), sedání si do HORNÍCH šuplíků a především to mlácení rodičů.
Aby bylo jasno, on to nedělá 24 hodin denně, ale minimálně 1x za den nám nějak ublíží. Ten pitomej ukazováček nemůžu ohnout doteď, udělal se mi otok na kloubu. :o(
Předchozí