Přidat názor k článku Básničková komunikace

Monty,

s tou dělbou práce s Tebou naprosto souhlasím. Ani mně, ani manželovi se taky naštěstí nedostalo takové té „tradiční“ výchovy a ani jeden dodneška nepovažujeme úklid za moji a vydělávání za jeho záležitost. Oba jsme dost bordeláři, takže když už je nepořádek nesnesitelný, nějak se dohodneme a pustíme se do něho. A musím říct, že práh citlivosti na nepořádek máme oba dost vysoko, ale já ještě o něco výš, takže mému muži často začne něco vadit dřív, než mně. Tak prostě jde a uklidí to.

Ohledně debaty kolem Klářiných básniček: myslím, že uvažovat směrem „takové blbosti by tě přece neměly rozházet“, popřípadě „takovým vychováváním svého muže ponižuješ“ je trochu mimo mísu. Podstatné je, že Kláry manžel dělá něco, co Kláře v té chvíli vadí. Nemá cenu řešit, jestli právem, protože to nemůže rozhodnout nikdo jiný, než Klára. Myslím, že je dobře, že mu to řekne a nedusí to v sobě, a taky myslím, že je dobře, že pro to volí odlehčenou formu. Už to tady mockrát zaznělo - každý pár má vlastní způsob komunikace a kvůli čemu by jedni byli zralí na rozvod, to jiní považují za úplně normální. Důležité je jen a jen to, jak to cítí Kláry manžel. Jestli ho to uráží, má pusu, aby to Kláře sdělil sám.

S mým mužem máme také několik takových „věčných témat“: on občas nechá někde válet ponožky, já jsem zase schopná několik hodin viset na Internetu ;)) Oba víme, že to tomu druhému trošku vadí, ale ani jeden s tím nejsme schopni (a asi ani nehodláme) nic dělat. Občas se kvůli tomu trochu špičkujeme, ale už to bereme jako takový rodinný folklór, a myslím, že ani jednomu to nevadí tak zásadně, aby vedle toho nedokázal existovat. Kromě toho, když má ten druhý sem tam nějaký hříšek, tak se mi lépe snášejí ty moje vlastní – kdyby byl dokonalý, tak by mi mohl všechno vyčítat a byl by v právu – a s takovým pocitem vlastní nedostatečnosti by se asi nedalo moc dlouho žít…;))