Lelo, hodně jsi mě potěšila. Jednak tím, že vidíme věci podobně a jednak tím, jak se klouček sklidnil v jeslích. Našemu staršímu Nikovi budou 3roky v prosinci. Je hyperaktivní a nadměrně společenský. Měla jsem obavy, jak bude zvládat školku. Ještě ke všemu mi dnes jedna "dobrá" duše ze sídliště s úsměvem řekla:"Nik by byl ve školce postrach,ještě že se na jaře stěhujete". Musím dodat, že je jen živější než většina dětí a hlavně strašně moc se vždycky snaží připojit k ostatním dětem, ať už jsou jakkoli staré. A mimochodem pětiletý syn téhle paní, se Nikovi pořád posmívá a je na něj velice často fyzicky hrubý, což samozřejmě ona nevidí. Nik k dětem nepřiměřeně hrubý není.
Jinak Monty a Jani, ten náš vymýšlí taky psí kusy. Jídlo zásadně nejí jako normální lidi, nebo spíš jako většina lidí. Včera jed piškoty, chvíli byl bez dozoru. Tak si udělal na zemi hada, apak ho pošlapal. Dostal vynadáno, maminka to zametla a za chvíli donesl piškoty nastrouhané na pěnovým puzzle. Má to z jedné strany hrubší okraj. Prostě jen uplatňuji důslednost a zákazy ve chvílích, kdy jde o zdraví či život. Protože jinak by mi nestačila energie.
A co chci hlavně říct, většina našich známých to nechápe a mnohdy minimálně výchovu odsuzuje. Nutno dodat, že jejich děti jsou většinou lehce zvladatelné. Ti největší kritici mají děti typu: kam mě postavíte, tam mě najdete. Takže mně to je jasné a hlavu si kvůli nim nedělám.
Předchozí