Přidat odpověď

Nejsem personalistka, ale svého času jsem coby asistentka ředitele seděla s nimi v jedné kanceláři (jinde nebylo místo). Vím že na jednu stranu to neměly lehké v tom, že k nim stále chodili lidi - z podniku, z venčí, chtěli něco řešit, slečny tam byly 2 + 1 vedoucí a lidí v podniku 800 (mzdovka seděla jinde, taky jen 1). Na druhou stranu - ani tyhle holky, co seděly přímo v podniku, neměly moc představu čeho se ta práce týká (vesměs nábory do výroby). I když si tam mohly zajít (ta jedna občas i zašla), nechápaly způsob té práce, nebo minimálně neuměly vysvětlit uchazečům co se po nich bude chtít. Když jim šéf výroby napsal že potřebují u uchazečů "svářečské zkoušky", papouškovaly to dál, ale neuměly říct na co, čím se bude svářet co a jaký typ oprávnění vlastně hledají :-( to mi přišlo hloupé vůči těm uchazečům, napoprvé se to může stát, ale ony si to nezjistily ani pro příští várku uchazečů..... Jak to má pak vypadat v personální agentuře, když ty "náborářky" v dané firmě ani nebyly, tak tuplem nemůžou vědět co se na dané pozici očekává. Druhá věc byla ta, že byly věkově tak o 10-20 let mladší než většina uchazečů co k nim chodila, takže to bylo poměrně - jak to říct - nemilé pro ty uchazeče, že je tam "mladá fiflena buzeruje" (bohužel debaty děvčat v kanceláři se z největší části opravdu týkaly kadeřníků, víkendových pařeb a nakupování hadrů.... ) A bylo smutné vidět, jak s postupem času (během 4 let) se z celkem snažících se mladých holek staly ty vveledůležité "personalistky" (ani jedna na to neměla speciální vzdělání).....