Přidat odpověď

To je zajímavé téma.
Když jsme byla těhotná poprvé, tak se o porodech tak nemluvilo a nepsalo jako teď, nebo mi to tak připadalo, protože net jsme neměla, kamarádky ještě vesměs děti neměly. Jen v práci starší kolegyně najedno uneměly nic lepšího na práci, než vzpomínat na své porody před dvaceti lety a všechny hrůzy a uniknutí smrti o fous.
Normálně jsem řadu nocí nespala hrůzou z porodu a neměla to s kým probrat.
Taky jsem se bála, že vlastně se na mateřství nehodím a že je pro mne vhodnější spíš zůstat v práci .
Bála jsem se, že ztoustnu a už nezhubnu, o čem jsem taky nemohla mluvit, protože celé okolí by mne cpalo horem spodem, s tím, že "jím za dva".
Bála jsem se že mne nastřihnou a sešijou tak, že už si nikdy pořádně nezajezdím na kole.
Bála jsem se, že vůbec nepozná, co dítě potřebuje.