Přidat odpověď

U prvních dvou těhotenství jsem do jisté míry odmítala lékařskou péči, protože byla v rozporu s tím, co jsem si myslela já. Na druhou stranu, protože to co mi lékaři radili, se prostě běžně dělá, či dělalo, tak jsem měla strach jít nějakým jiným směrem. O tom strachu jsem nemohla mluvit, protože nikdo kolem mne mé názory nesdílel a kdybych dala strach najevo, ještě víc by mne tlačili do všech těch běžných procedur.
U posledního těhotenství jsem už měla s kým o tom mluvit a bylo to v pohodě.