Přidat odpověď

Asi jsem teda nějaká vyšinutá, neempatická, a pro mnohé z vás snad nejsem ani žena, protože při svém porodu jsem fakt necítila žádný šestý smysl, který by mi napovídal, co je správné.

V podstatě jsem byla ráda, že se "mi tam někdo díval", že mě kontorolovali přístroje (sice na můj vkus moc často, ale pořád lepší než vůbec) a řekli mi, ještě není čas atd. Protože já bych to fakt nepoznala. Sice jsem byla teoreticky o průběhu porodu vzdělaná, ale když došlo na lámání chleba, tak bych sama od sebe nepoznala,kdy mám tlačit a kdy ne atd. Bolesti byly sice hrozné, ale ani na vteřinku mě nenapadlo, že by se mohlo něco stát, protože vše bylo přichystáno.Představa, že bych měla porodit doma v obýváku na gauči, v případě potřeby nejbližší nemocnice 30 km daleko... To byla před porodem moje největší noční můra.