S málokterou reakcí souhlasím tolik jako s touto!
Na pražské sídliště se přistěhovala romská rodina, byli slušní, rasistka jsem nebyla. Teď žiju ve městě s velmi početnou romskou populací, a i když naši romští sousedé mají doma naklizeno, všichni kouří ve výtahu, plivou po chodbě, děcka si ze srandy vzájemně načůrají do bot na chodbě... Společný střídavý úklid chodby se pak stává lahůdkou (vajgly, plivance, rozsypané pytle s odpadky na chodbě i před domem). I mé myšlení se začíná podobat myšlení rasistů.
I když - zase si člověk užije "legraci", když stojí před domem a slyší z okna "ty debile, kam jsi dal tu sůl, ty vole, jsi normální, ty debile?" a to se ještě mírním. Pak se můžu zaříkávat, že chci vychovat děti bez sprostých slov...
Předchozí