Přidat odpověď

zdravím. Když bylo mému synkovi deset týdnů, prodělal těžký zápal plic, kterému předcházela laryngitida, dušnost, prostě hrůza. Už jsem to tu mockrát psala, zřejmě jsem toho fakt plná. Tehdy jsem se nehroutila, protože nemocná byla i dcera- holčička doma se zápalem plic, chlapeček na JIP, děsná situace. Je to už sedm měsíců a já na to pořád myslím a mám potřebu o tom mluvit. Dnes mi volala lékařka a řekla mi, že podle nejnovějších výsledků serologie prodělal můj dvouměsíční chlapeček černý kašel !!!!!! Na internetu jsem našla, že 70% dětí do pěti měsíců na něj umírá, no hrůza. Navíc v Motole na to tedy vůbec nepřišli, i když je to jedno, širokospektrá antibiotika by dostal tak i tak, ale snad jsme tam nenakazili to pětitýdenní miminko, které s námi leželo na pokoji ! Moc přemýšlím jak k tomu ten můj brouček přišel, holt zřejmě v obchodě s potravinami, protože nikam jinam jsme nejezdili, já jsem dávala fakt pozor. A to ne v supermarketu, ale v malém místním obchůdku. Od dospělého cizince, od neproočkovaného dítěte ? Nevím. Ale vím proč se to asi stalo- odsunula jsem očkování na TBC, protože jseem se domnívala, že je to pro dítě to nejlepší. Dostal jej tedy až v šesti týdnech. Díky tomu se posunula první hexavakcína a v deseti týdnech ještě dávno očkován nebyl. Kdysi jsem měla názor, že děti se mají očkovat co nejpozději, až si trochu vybudují imunitu. Ano měla, ale jen do té doby, kdy můj syn onemocněl nemocí, proti které mohl být v devíti týdnech očkován. Jestli budu mít třetí dítě, nechám ho opět očkovat už v porodnici. Nechci vůbec nikoho za nic odsuzovat, nebo cpát svůj názor, ale třeba si to přečte někdo, kdo se rozhoduje podobně jako já. Teď je chlapeček zdravý, ale včera vtipně dostal poslední hexavakcínu a dost na ní zareagoval.