Přidat odpověď

Monty, my se se synem taky octli u psychiatra. Ředitelka školy se radila s PPP, tam podle popisu doporučili rovnou psychiatra. U psychiatričky jsme byli, diagnostikovala zřejmou nadprůměrnou inteligenci, celou dobu se nad synovými vtipnými hláškami neskrývaně bavila, skonstatovala, že k ní vůbec nepatří a poslala nás do PPP, kde nám ale vůbec nepomohli.

Podle toho jak Dora syna popisuje, jedná se evidentně o dítě s nadprůměrnou inteligencí, bohužel velmi často, jak je těmhle dětem v tomto směru dáno, je zase jinde "ubráno". Obzvláště kluci mívají problémy s přizpůsobením se kolektivu. Je ale podle mne otázka, co je v naší společnosti vlastně v pořádku a co ne. Není to, že děti strkáme do kolektivu 30-ti stejně starých dětí a chceme od nich automatickou poslušnost a zžití se s tímto kolektivem, vlastně divné? Co když jim takové prostředí nevyhovuje a cítí se líp se staršími nebo mladšími dětmi, nebo třeba s dospělými? Mně to přijde jako trochu uměle vytvořené prostředí, kdy dětem cosi vnucujeme jako normu, ale jako dospělý jedinec si každý může vybrat, co mu vyhovuje, jestli chce pracovat s lidmi nebo samostatně, nakonec ale málokdo z nás tráví půlku dne v prostředí 30-ti mnohdy velmi hlučných lidí.