Přidat odpověď

Koukám, že "vodítko či nevodítko" způsobilo bouřlivou diskusi Asi je to každé matky věc. Někdo vidí vodítko jako ponižující prostředek a jako selhání výchovných schopností matky. Jiný jako bezvadného pomocníka. S ani jedním krajním názorem nesouhlasím. Ale vodítko bych viděla fakt jako poslední možnost a používala bych ho jen vyjímečně, aby si dítko na něj nezvyklo a učilo se samostatnému pohybu a poslušnosti. My taky máme malého tvrdohlavce a zvládli jsme to zaplať pánbůh bez vodítka. Ne jednou jsme se z procházky vrátili domů předčasně, protože "když neposloucháš, jdeme domů". To se samozřejmě smí vyhlásit jen tehdy, když se jde jen tak na procházku, nikoli někam účelově (ne když vím, že musím za 15 minut být na úřadě), protože se taková výhrůžka musí na 100% dodržet. Dítě to pak zkusí ještě na dalších 3-4 procházkách a po páté už radši poslechne, aspoň u nás to tak bylo..... Sice děsnej řev, prošení "už budu hodnej", vztek, zmítání na zemi. Smůla, neposlechl jsi. Zkusíme to příště..... To teda funguje až kolem 2 let, mladší dítě to ještě zřejmě nepochopí, ale to zas většinou cestuje s kočárem....