Hmmmm.
Nenávidím se za to, že jsem interupci podstoupila. Jednou v 17ti kvůli škole a podruhé z důvodu vlastní nezodpovědnosti ve 20ti. Teď je mi 30let, mám dítě a je mi zle z toho, že jsem to udělala. Jsem maximálně proti těmto zákrokům a je mi zle z toho, že se to děje. Je mi zle ze mě samotné. "-) Nemám depky, ale někdy mě to přepadne a prostě si uvědomím, že jsem mohla porodit dvě zdravé děti, který mohly být šŤastné, třeba jen u svých adoptivních rodičů. Proč se to neřeší takhle?