Přidat odpověď

ahoj,
chodim na rodinku uz dlouho a je to opravdu moje druha rodina, kde se muzu sverit s tim jake mam problemy, ale i radosti. Zacinala jsem tu v roce 2004, kdyz jsem se snazila o dite a nakonec jsem si prosla par diskusi, az jsem se konecne dockala ditete a doufala jsem, ze tim bude muj zivot kompletni a ke stesti mi nebude uz chybet asi nic, aleouha. mozna jsem jen moc narocna nebo se mi kazi snad vse na co sahnu, ale zacnu asi od zacatku.
Po 3letem vztahu jsem se s pritelem rozhodli, ze si koupime dum na hypoteku, nebyl dodelany, spise to byla hruba stavba, dali jsme se do rekonstrukce, nabrali si hromadu uveru s tim, ze jsme oba meli dobrou praci, dite se nedarilo a pocitali jsme s tim, ze si pak do domu vezmeme podnajemniky, kteri nam pomohou platit vsechny ucty. bohuzel to dopadlo tak, ze mame hypoteku, dum se snazime uz vic jak rok prodat, protoze ho nejsme schopni utahnout a zaroven v nem ani nebydlime, protoze jsme uz proste nemely penize na to ho dodelat.
diky vsem problemum kolem se nas vztah zacal pomalu hroutit, momentalne si pripadam, ze jsme dva cizi lidi, kteri vedle sebe jen zijou, ale uz nezijou spolu. Od brezna tohoto roku mame krasneho syna a i kolem nej byly problemy, jelikoz kdyz jsem po umelem oplodneni zjistila, ze jsem tehotna, tak mi pritel oznamil, ze doufal, ze to nevyjde, ze dite bude nejdriv za pet let, ze ho nechce znat a ani nechci aby o nem vedela jeho rodina a ze na nej bude jen platit. tehdy to byl signal k tomu, ze jsem mu rekla, ze s nim koncim a odstheovala se zpet k rodicum. prakticky cele tehotenstvi jsem s nim musela zustat v kontaktu, protoze sam nemel dostatek penez na to aby vsechny dluhy utahl, takze jsme se uplne nedorizli. zvala jsem ho na kazdy ultrazvuk, protoze jsem doufala, ze se v nem neco zlomi. ano zlomilo a mesic pred porodem jsme skoncili zase spolu, ale sotva se malej narodil, zacalo vse znovu. jeho zavislost na pocitaci je cim dal horsi, kdyz po nem neco chci mam pocit ze musim vypnout elektrinu nebo odstranit veskere wifi signaly internetu. je to tezky, sam od sebe nic neudela (je na pracaku a pracuje obcas jen na brigade), do vseho ho musim nutit, s malym byl za 8mesicu sam venku asi 2x, vickrat neni mozne ho donutit. prijde mi, ze je pro nej ten pocitac prednejsi nez realny zivot. proste se do nej uzavrel, ale me uz to nebavi tolerovat. bohuzel ani vztahove to neni idealni, neobejme me, pusu mi neda a od porodu jsme spolu nespali.
bohuzel to dopadlo tak, ze jsem si nasla milence, ale u nej to preslo do te faze, ze by chtel abychom se k nemu i s malym prestehovali a ja tedka nevim co delat. nebo spise vim, ale asi k tomu potrebuji se odhodlat. mam strach ze dojde k bitce o maleho, ze to bude nechutne divadlo a ze tim, ze on ma na sebe hypoteku, ktera se vyplati prodejem baraku a ja mam na sebe zbytek dluhu, tak se na me vykasle a necha me v tom utopit.
co mam delat? mam s nim zustat az do doby nez se dum proda nebo to mam opravdu skoncit a odstehovat se?
Co byste delali vy? Co se tyce maleho nechci ho od nej odtrhnout, bude ho moct videt kdykoliv bude chtit, ale nechci byt neustale nestastna a prazdna, chci mit nekoho kdo me ma rad.
diky vsem za odpovedi.