Přidat odpověď

Já jsem byla v nemocnici tázána a informována, co který zpusob obnáší. Strašně jsem toužila mít miminko u sebe po celou dobu. Dohodly jsme se se sestřičkou, že kdybych si připadala nejistá nebo unavená nebo cokoliv, příjde za námi a bud´ nám pomuže a nebo si malého nachvíli vemou. Vydrželi jsme to spolu, dovolili mi ho mít i v posteli, ale též jsem byla upozorněná na rizika zalehnutí. Proti pádu nás zajistili oba postýlkama. Cítila jsem se super, i když jsem teda bohužel zrovna čekala na nadstandardní pokoj a do mého pokoje dali i holku, které miminko pár dní před tím zemřelo, bylo to už druhé a trochu jí z toho hrabalo. Vubec ještě nechápala co se stalo a proč jí to miminko nenesou a proč ho nemuže mít u sebe. Moc mi záviděla, že mužu být pořád s ním. Byl to krásný i otřesný zážitek zároveň.