Přidat odpověď

Porodem to kupodivu začíná.
Kupodivu nevidím problém přímo ve vedení porodu, ale v neschopnosti téhle společnosti tolerovat pro mě neškodný cizí názor, máme neustále tendenci hlava - nehlava strkat všechny do jednoho řadu a do jednoho směru.
Dospělý člověk si vytvoří nějaký ten svůj prostor, kde se nemusí nutně ztotožňovat se všemi blbostmi společnosti, poklidně si žije svůj život, získává informace a pracuje s nimi.
Jestliže se v porodnici setká s takovým postojem zdravotníků žena, která měla dosud pocit, že žije v jakž takž svobodné zemi, kde je dovoleno rozhodovat o sobě a o svých dětech v mezích zákona, zjistí, že tahle společnost je stále schopná zneužít slabosti jedince a manipulovat sním a s jejím dítětem proti její vůli a dokonce i mimo zákon - několik příkladů tu bylo popsáno a to i mimo porodnici, třeba provedení zákroků na dítěti bez vědomí a souhlasu rodičů.

Naše matky, (taky jsem to stihla), rodily v totalitě a jiný postoj a názor se nepřipouštěl.
Jestliže je někde tato situace tolerována a je manipulováno s dítětem bez souhlasu, nebo dokonce proti vůli rodiče, je to totalitní praktika. Není nutné tu bojovat o to, kdo má pravdu, v tuhle chvíli možná nejde o to, nakolik tato manipulace ovlivňuje duševní zdraví lidstva, ale o to, že pokud chceme být skutečně demokratickou společností, oproštěnou od totality, musíme stát na straně matky a nutit společnost a v tomto případě zdravotníky k respektu vůči požadavku jedince.
Porodem to začíná a pokud nebudeme prosazovat respekt k naší vůli už od tohoto okamžiku, budeme stále zamrzlí kdesi v totalitě.
Žasnu, kolik lidí tu dští síru a nenávist k totalitě, levici, komunistům, ale zatvrzele odmítá ustoupit od jedné zamrzlé totalitní praktiky.