Přidat odpověď

Další zajímavost vidím v tom, že jestliže minimálně část zdravotníků pochopila, že přání a požadavek matky je nadřazen jejich názoru, či postoji, pokud se ním ještě sami nedokázali ztotožnit a jednají podle toho, jak je možné, že část společnosti stále je ochotna tolerovat ten nerespektující a svobodnou vůli omezující postoj té horší části zdravotnického personálu?
Myslím, že je správný čas se nad tím zamyslet, přestat usilovně pátrat po vadách strany, která prosazuje určitou, zcela logickou potřebu mít u sebe a chránit své dítě a zadumat se nad tím, proč já (míním tedy zastánkyně opačného postoje) mám tak usilovnou a urputnou potřebu přesvědčit druhé, že jim může být celkem putýnka, co se děje s nimi v průběhu porodu a poté co se dějej s jejich dítětem prvních pár hodin po porodu.
Jsem zvědavá na reakce, ty rádoby žertovné vynechám, pro mě tahle otázka není předmětem nezávazného žertu, stejně tak ty zesměšňující.