Přidat odpověď

Na druhou stranu nějaký prohraný soud s bývalým zaměstnancem, který stejně o další zaměstnávání nestojí a protože měl nízkou mzdu, tak i jeho nároky budou z hlediska firmy nevýznamné, firmu taky moc zajímat nemusí. Jestli jsem správně pochopila zadání a zapojím trochu představivost, zaměstnavateli maximálně hrozí, že by musel doplatit socku a zdrávku za pár měsíců a z malého platu.
Kdyby zaměstnankyně požadovala další zaměstnávání, bylo by to včetně peněz, které by si v rámci pracovního poměru do té doby vydělala. To už by mu možná bylo nepříjemnější, ale Chabíbí to nechce.

Za to, že dnes firma zametá zaměstnancem, který si to navíc nechá líbit (Chabíbí několikrát přistoupila na jeho požadavky a nijak se nebránila), v podstatě nic nehrozí.

Taková menší kontrola (i když jak píšeš, spíše formální), může šéfa aspoň trochu zneklidnit, i když v zásadě nic neřeší. Řešila bych to nejen z hlediska důsledků pro zaměstnavatele, ale i na základě námahy a peněz, co musí zaměstnanec vynaložit. Tj. co získám a co se mi vyplatí. Pokud nechce být nadále zaměstnána, hlasuju pro stížnost na inspektorátu práce.