Dodnes si pamatuju,jak jsem vařívala malému k večeři kaši (nic jiného nechtěl
),jak mi unavenej,uřvanej s nudlí u nosu visel na noze a manžel v klidu koukal na zprávy.Horkou kaši jsem dala vystydnout na stůl,malého rychle vykoupat,nakrmit .... a kaši mezitím sežral pes a manžel se divil-tak to si pamatuju já....dneska se tomu směju,ale byla doba,kdy bych vraždila
.Jindy nám zase sežral perníčky zrovna vytažené z trouby (pes-ne manžel).Dneska už to nedělá,je vychovanej (pes - ne manžel) ,ale jsou fakt chvíle,kdy udělat cokoliv s dětma se nedá,ale tohle období přejde a bude líp.