Přidat odpověď

Tak já to můžu posoudit také. Před lety jsem se de facto odstěhovala za svým přítelem přes 100 km daleko od našich, ale dojížděla jsem za nima často, protože jsem měla v místě kšefty.No ale od nich jsem bydlela daleko, občas se mi stýskalo, taky pomým pejsanovi a tak...no ale bydleli jsem ve dvougeneračním domku s rodiči přítele, to byl opruz, furt nás špehovali, na výlety s náma jezdili, pořád tam byl člověk jak pod drobnohledem. Pak jsme se rozešli a já si se svým současným přítelem a otcem svéo dítěte začala předělaávat půlku baráku u našich, tak už se mi nestýská...do všeho nám mluví, radí, často až znepříjemňují život, jako přemýšlíme vážně nad hypotékou a stěhováním někam kousek z ruky jak se říká.
Takže já si myslím, že čím dál, tím líp.
Další věc...kdo se o rodiče jednou postará? Tak já si myslím, že to je předčasné na tohle myslet, kde je psáno, že člověk např. své rodiče přežije, nikde, že jo.