Je to tak, nejlepší je (pokud je to možné) se s miminkem v klidu mazlit, hladit, povídat si, pochovat ho nebo přitulit tak, aby se mělo možnost se přisát, do ničeho sebe ani dítě nenutit. Některé mimi se přisaje hned, některému to trvá. Neřešit to. Neřešit ani délku kojení ani déklku intervalů mezi, prostě se těšit s miminkem. Nechat iniciativu i na miminku. Když se vše podaří, kojit, když to nejde, nekojit. Nic se neděje, je přece tolik dalších věcí, které si můžem společně s mimi užívat.
Nechápu jedinou věc: 95procent rad od pediatrů a sester byly naprosto mimo mísu, jsou odborně tolik mimo nebo záměrně prudí a užívají pocit moci nad troskou-šestinedělkou. Mám za sebou několik let kojení a moje rada je: Vykašlat se na všechny rady. Brát je jako nezávazné možnosti, jak na to.
Předchozí