Přidat odpověď

Nemůžu říct, že se mi tam líbilo, nelíbilo. Já jsem rodičům věřila a brala to jak fakt, měla jsem k nim zkrátka důvěru. Asi jako jsem se těšila x netěšila do školy - stejně se tam musí.

Záleží na povaze dítěte.

Mé děti jsou na mě fixované, snesou na noc ještě babičky/u, takže se snažím být s nemocným v nemocnici, ale včera jsem to tu někam psala, i tak je to u nich vždycky problém.
Jsme většinu času v cizině, tak jsem s nemocným dítětem tak do dvou do rána v nemocnici, zdravé spí v nohou postele, nebo na vedlejší posteli, pak spící zdravé dítě přenesu na hotel (v nemocnici zdravé děti nesměly být, vydupala jsem si výjimku aspoň do usnutí) Dopoledne venčím zdravé dítě, jinak by v nemocnici zbourala pokoj a pak jsme zase v nemocnici ...

V ČR jsem byla v nemocnici celou dobu, dcerka měla po pobytu v nemocnici v cizině hrůzu z toho, že by tam měla zůstat sama), zdravé odvezli k babičce 200 km daleko, jenže k té kterou nemá rádo a má pro změnu trauma to zdravé.